Jak na Ježíška a nelhat

01.12.2018

Velké dilema pro rodiče - držet tradici, že dárečky nosí Ježíšek, a vytvořit tak pro děti kouzlo. Nebo jít proti proudu a dětem nelhat?

V současné době je možná důležitější než kdy dříve budovat se svými dětmi důvěru. A tak se s příchodem času adventního zrodí v hlavách rodičů malých dětí otázka, zda je vůbec dobré dětem lhát o tom, kdo nosí o Vánocích dárečky.

Dřív to dle mého bylo automatické - Ježíšek, krásné kouzlo a zázrak pro děti. Napjaté očekávání na zazvonění zvonečku...

Jenže, co to rozčarování, když v pozdějším věku dítko zjistí, že to nebyla pravda, že celou dobu dávaly dárky pod stromeček rodiče. Může to být jedno z prvních semínek nedůvěry. A ač se to zdá ve spojení s touto krásnou tradicí nevhodné, je to ukázka toho, že pravidla se dodržovat nemusí. Lhát se přece nemá, nebo se to občas může, když lhali i rodiče?

Jenže co s tím? Říci na rovinu, že Ježíšek není? Prarodiče a praprarodiče, kteří vám za toto pojetí Vánoc nejspíše moc nepoděkují a budou tvrdit, že jste dětem zkazili Vánoce, pravděpodobně podsunou dětem vlastní pravdu. A dítko bude lapeno mezi dvěma tábory, v tom lepším případě bude jen zmateno, v tom horším bude dotlačeno k nutnosti volby mezi dvěma pravdami. Ale jak můžete volit mezi lidmi, které milujete?

S manželem jsme šli zlatou střední cestou. (Ač ateisté, Vánoce pro nás jsou již spíše lidovým svátkem, takže jej v rodině držíme.) Vyprávěli jsme dětem, že se říká, že kdysi byl malý Ježíšek, který byl moc chudý a nic jako miminko neměl. Lidé z okolí mu proto donesli hodně moc dárečků. Oblečení, hračky, ... No a od té doby, jako památku, si každý rok tou dobou dávají dárečky všichni mezi sebou. A mnoho lidí rádo v nostalgii říká, že to jsou dárky přímo od Ježíška. Jako poděkování, že na něj kdysi byli tak hodní.

A co vy? Věříte na Ježíška?